Zřícenina hradu Plankenberk Audioprůvodce

Plankenberk nad Nectavským údolím

Plankenberk patří k menším, ale historicky pozoruhodným hradním lokalitám na Moravě. Dnes z něj v okrese Svitavy přežívají jen nepatrné zbytky, přesto jde o místo, které dobře ukazuje proměny šlechtického vlastnictví, vojenské využití i rychlý zánik opevněných sídel v pozdním středověku. Od roku 1964 je chráněn jako kulturní památka.

Hrad založil moravský markrabě Jan Jindřich a po něm jej zdědil jeho syn Prokop Lucemburský. Už ve čtrnáctém století se Plankenberk stal předmětem lenních a mocenských sporů. Roku 1386 jej Prokop udělil Ješku Puškovi z Kunštátu, ten však v moravských markraběcích válkách přešel na stranu Jošta. Hrad se tak ocitl v rukou soupeřících táborů a sloužil jako opěrný bod pro nájezdy do okolí.

Od pustého hradu k válečné základně

V době dalších sporů byl Plankenberk již pustý, nikoli však zcela zničený. Roku 1421 jej obsadili husité a využili jej jako základnu. Později se o něj vedly další majetkové přesuny, až ruinu získali vladykové z Drahanovic. V druhé polovině patnáctého století byl ještě obnoven královským hejtmanem Václavem Šatným z Ještěda, který odtud podnikal výpady proti vojskům Matyáše Korvína. Právě tyto česko-uherské války však znamenaly definitivní konec hradu, který byl vypálen a zničen.

Dnešní návštěvník tu nenajde rozsáhlé zdivo ani reprezentativní palác, ale spíše tichou připomínku proměnlivých poměrů středověké Moravy. Plankenberk je cenný právě tím, že dokládá, jak rychle se hrad mohl stát předmětem politického boje, vojenské opory i následného opuštění.