Zřícenina hradu Pernegg Audioprůvodce

Zřícenina na horském hřebeni

Zřícenina hradu Pernegg se nachází v obci Pernegg an der Mur ve Štýrsku. Stojí na horském hřebeni, který na východě i západě strmě klesá nad obcí. Díky poloze byl hrad dobře chráněn přírodním terénem a zároveň kontroloval své okolí.

Od svobodného statku k chátrající pevnosti

Pernegg patřil k nejstarším panstvím ve Štýrsku a vždy byl svobodným statkem. Jeho vznik se pravděpodobně spojuje se svobodným mužem jménem Pero. První písemně doložený člen rodu, Ulrich von Pernegg, je uveden roku 1143. Perneggové působili jako ministeriálové štýrských markrabat a v pramenech jsou známí svou svárlivostí.

Hrad byl rozšířen roku 1322. Rod později získával sousední pozemky a jeho význam rostl. Wilhelm von Pernegg se roku 1427 stal štýrským zemským hejtmanem a nejvyšším hofmistrem vévody Friedricha. V pozdější době však hrad sloužil také jako základna loupežníků a silničních lupičů. Wilhelm von Pernegg se účastnil loupežných výprav, byl roku 1525 zajat a zemřel roku 1532 ve vězení.

Dvě části hradu

Zřícenina se skládá z horního a dolního hradu. Z dolního hradu se dochovala především čtyřboká věž a obvodová hradba, která je dnes vysoká přibližně osm metrů. Horní hrad zpřístupňuje hradba zesílená věžemi a přerušovaná příkopy. Mezi druhým a třetím příkopem stojí zbytky barbakánu, tedy předsunutého obranného prvku.

Podlouhlé nádvoří lemovaly obytné budovy. Na východní straně z nich zůstaly pouze zbytky zdí. K donjonu, hlavní obranné věži, přiléhal palác. Severozápadní strana byla nejvíce ohrožena útokem, a proto ji chránila půlkruhová štítová zeď, která měla odolat i dělostřelbě.

Zánik původního hradu

Roku 1543 rod Perneggerů vymřel a jeho majetek byl rozdělen. Novými vlastníky hradu se stali Gallus a Moritz von Racknitz. Gallus začal od roku 1577 stavět nový zámek. Starý hrad však nebyl dostatečně udržován a postupně chátral. V šestnáctém století byly stavby dolního hradu rozebrány a jejich materiál použit při stavbě zámku Pernegg. Dnes proto návštěvník sleduje především dochované části opevnění a zbytky staveb horního i dolního hradu, které jsou místy silně zarostlé.