Zřícenina hradu Branč Audioprůvodce

Brančský hrad

Branč patří k nejvýznamnějším hradním ruinám v Myjavské pahorkatině. Stojí na návrší ve výšce přibližně 475 metrů nad mořem a jeho poloha nebyla zvolena náhodně, ale kvůli kontrole cest přes Malé Karpaty směrem na Moravu. Šlo tedy o pohraniční pevnost s jasnou obrannou funkcí.

Hrad vznikl ve třináctém století, pravděpodobně mezi lety 1251 a 1261, a první písemná zmínka pochází z roku 1317. V průběhu staletí se zde vystřídalo asi čtyřicet držitelů, mezi nimi Matúš Čák Trenčianský, Jan Lucemburský, Zikmund Lucemburský, Matyáš Korvín i Stibor ze Stibořic. Nejvýraznější stavební proměnu přinesla přestavba za Zikmunda Lucemburského, kdy hrad získal podobu typického gotického skalního hradu.

Podoba areálu

Areál má rozlohu asi 7 500 m² a dělí se na dolní a střední hrad. Obě části odděluje suchý příkop. Ve středním hradě bývala obytná palácová část i severní nádvoří, dohromady až čtyřicet místností. Na západním nádvoří dolního hradu se nacházela studna, dnes už zasypaná.

V novověku hrad ztratil svůj význam. Po vybudování zámku v Sobotišti byl opuštěn a postupně zpustl. Jeho dějiny připomínají také náboženské konflikty sedmnáctého století, kdy zde byli vězněni evangelíčtí a kalvinističtí duchovní. Dnes jde o částečně zakonzervovanou zříceninu, která umožňuje dobře číst původní dispozici i obranný charakter stavby.