Zřícenina hradu Blansek Audioprůvodce

Hrad nad údolím Punkvy

Blansek patří k nejvýraznějším zříceninám Moravského krasu. Stojí nad údolím říčky Punkvy, nedaleko Suchdola v katastru obce Vavřinec. Od roku 1964 je chráněn jako kulturní památka. Poloha hradu nebyla zvolena náhodně, protože kontroloval důležitý prostor nad údolím a zároveň navazoval na síť biskupských držav v regionu.

Ve starší literatuře se objevuje také pod názvem Blansko. Dnes je z něj především památka, která připomíná středověké osídlení oblasti dávno před tím, než se Moravský kras stal cílem moderní turistiky.

Vznik a středověký význam

Hrad založil ve druhé polovině 13. století olomoucký biskup Bruno ze Schauenburku. První výslovná zmínka pochází z roku 1275. Blansek se stal centrem lenního obvodu s více než třiceti many, tedy drobnými držiteli půdy a vojenských povinností. Šlo o typické feudální správní centrum, které mělo chránit majetek církevního panství a současně dohlížet na okolní kraj.

Na konci 14. století se hrad začal udělovat jako léno, což souviselo s proměnami mocenských poměrů na Moravě během markraběcích válek. V držení se vystřídali příslušníci významných šlechtických rodů, mimo jiné Kunštátové a Zajíci z Valdeka.

Zánik a dnešní podoba

Za husitských válek byl Blansek oporou biskupa Jana Železného proti husitským vojskům. Přímé zprávy o dobytí jsou však nejasné a není jisté, zda byl hrad skutečně vážně poškozen už tehdy. Jisté je, že roku 1461 je uváděn jako pustý a zničený požárem.

Z původního areálu se dochovaly zejména zbytky paláce, hradeb a předhradí odděleného dvojitým příkopem. V třicátých letech dvacátého století musela být část narušeného zdiva odstraněna kvůli bezpečnosti silnice k Punkevním jeskyním. Dnes je Blansek cenným svědkem středověké obranné architektury i proměn krajiny, v níž se setkávají dějiny církevní moci, šlechtických sporů a pozdějšího zájmu o krasové podzemí.