Zámek Vlčice Audioprůvodce

Renesanční sídlo s dlouhou kontinuitou

Zámek Vlčice stojí ve stejnojmenné obci na Trutnovsku a patří mezi kulturní památky České republiky. Jeho dějiny navazují na starší středověké osídlení vsi, kterou roku 1248 založil lokátor Vrocivoj. Prvním známým držitelem byl roku 1371 rytíř Albert Schoff, za jehož rodu zde pravděpodobně vznikla tvrz chráněná vodním příkopem a rybníkem.

První písemná zmínka o tvrzi pochází až z roku 1475, což je pro podobné venkovské šlechtické sídlo typické. Často totiž existovalo dlouho předtím, než se dostalo do písemností. Na konci šestnáctého století získal panství Albert z Maltitz a právě tehdy došlo zřejmě k renesanční přestavbě na pohodlnější reprezentativní sídlo.

Od tvrze k zámku

Jako zámek je budova výslovně uvedena v inventáři pozůstalosti Jana Jindřicha Maltitze v roce 1665. Další výraznou proměnu přineslo osmnácté a devatenácté století, kdy se majiteli stali Schaffgotschové. Hrabě Josef Schaffgotsch nechal roku 1829 objekt upravit v empírovém duchu, tedy v klasicizující formě, která zdůrazňovala řád, symetrii a střídmost.

Jeho syn František pak v letech 1844 až 1845 založil kolem zámku přírodní park o rozloze přibližně 40 hektarů. Takové parky byly součástí šlechtické reprezentace i hospodářského zázemí sídla a zároveň měnily okolní krajinu podle dobového vkusu.

Proměny ve dvacátém století

Po roce 1921 přešel zámek do rukou rodiny Schubertových. Po druhé světové válce byl znárodněn a využíván zemědělským podnikem. V padesátých letech jej poškodil požár, což zásadně zasáhlo do jeho stavebního stavu i dalšího využití. Později sloužil plemenářskému ústavu z Kladrub nad Labem a následně připadl místnímu národnímu výboru, který jej využíval pro správní a kulturní potřeby obce.

V devadesátých letech byl objekt privatizován, do roku 1992 fungoval jako rekreační středisko společnosti OKD a poté prošel rekonstrukcí. Dnes slouží jako ubytovací zařízení. Zámek Vlčice tak představuje památku, na níž je dobře čitelný přechod od středověké tvrze přes renesanční a empírové úpravy až po moderní adaptace pro nové funkce.