Zámek Sobčice Audioprůvodce
Chcete slyšet celý příběh tohoto místa?
Zaregistrujte se zdarma a získáte 3 plné audioprůvodce. Bez platební karty a bez závazku.
Zdarma po registraci
Získejte 3 plné audioprůvodce zdarma
Krátká ukázka je dostupná všem. Po registraci si můžete vybrat 3 místa a poslechnout si jejich plného audioprůvodce.
Raně barokní sídlo na starším základě
Zámek v Sobčicích stojí na místě středověké tvrze, která je v pramenech doložena už ve čtrnáctém století. Dnešní podoba vznikla v letech 1630 až 1634, kdy byla starší opevněná rezidence přestavěna na raně barokní zámek pro Stanislava Dohalského z Dohalic. Šlo o typickou proměnu šlechtického sídla v době, kdy se obranná funkce tvrzí postupně vytrácela a důraz se přesouval k reprezentaci a pohodlnějšímu bydlení.
Majitelé a proměny areálu
Po Dohalských získal zámek valdický klášter, který jej v osmnáctém století upravil pro správu svých statků a celého sobčicko-vojického panství. Po zrušení klášterů za josefínských reforem přešel objekt do správy náboženského fondu a později jej koupili Trauttmansdorffové. Ve dvacátém století sloužila budova i správním účelům a mezi lety 1980 a 1990 zde byla galerie se stálou expozicí malíře Karla Šlengra.
Architektura a dnešní význam
Zámek je jednopatrový, krytý mansardovou střechou. Nad vstupem se nachází věžička s cibulovou bání a v jejím prvním patře kaple svatého Bruna. Na průčelí je patrný monogram kartuziánského kláštera, který připomíná období jeho správy. Areál je chráněn jako kulturní památka a představuje cenný doklad vývoje venkovského šlechtického sídla od tvrze k baroknímu zámku.
Doporučená trasa
Pokračujte v audio výletu po okolí
Zámek Sobčice a další zajímavá místa poblíž v jednom přehledném výletu.
Poloha na mapě
Lidé po tomto místě pokračují sem
Vyberte si další zastávku, pusťte ukázku a pokračujte v objevování okolí.
Zdroje a licence
Zdrojem informací je Wikipedia:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Sobčice (zámek)
.
Původní text je dostupný pod licencí
CC BY-SA 4.0
.
Text byl redakčně upraven pro VoiceTour.
Foto: Roman Jaromer, Wikimedia Commons. Licence: CC BY-SA 3.0.