Zámek Liblice Audioprůvodce

Barokní sídlo šlechtické reprezentace

Zámek Liblice patří k nejvýraznějším barokním stavbám ve středních Čechách. Vznikl na přelomu sedmnáctého a osmnáctého století pro hraběte Arnošta Josefa Pachtu z Rájova podle návrhu Giovanniho Battisty Alliprandiho, inspirovaného koncepcí J. B. Fischera z Erlachu. Stavba je třípatrová a třítraktová, s důrazem na pravidelnou dispozici a reprezentativní střední trakt.

Interiéry doplnili významní umělci své doby, mimo jiné štukatér Domenico Spezza a kameník Giovanni Paolo Toscana. Ve druhé polovině osmnáctého století přibyla rokoková plastická výzdoba od Ignáce Františka Platzera, která dodala vstupnímu průčelí i salě terreně jemnější, slavnostnější výraz.

Proměny v devatenáctém a dvacátém století

V devatenáctém století zámek změnil majitele a prošel úpravami odpovídajícími měnícím se nárokům na pohodlí i reprezentaci. Hraběnka Antonie z Valdštejna nechala část objektu přestavět v eklektickém stylu s novorenesančními detaily. Později areál přešel na Thun-Hohensteiny, kteří se starali i o park a hospodářské zázemí.

Po druhé světové válce byl zámek znárodněn a od padesátých let postupně opravován. Významným mezníkem se stala Liblická konference o Franzi Kafkovi v roce 1963, která přesáhla rámec odborného setkání a získala širší kulturní dosah. Rozsáhlá rekonstrukce v letech 2001 až 2007 obnovila památku pro hotelový provoz i konferenční využití.

Park, kaple a okolí

K zámku náleží francouzský park s cennými dřevinami i menšími vodními plochami, kde se udržuje pestrý biotop. V areálu stojí také novorománská pohřební kaple Thun-Hohensteinů z roku 1899 a další hospodářské stavby připomínající každodenní provoz velkostatku. Součástí historického areálu je i patronátní kostel sv. Václava v Liblicích.