Zámek Kunín Audioprůvodce

Barokní sídlo s mimořádným příběhem

Zámek v Kuníně patří k nejvýznamnějším barokním památkám severní Moravy. Vznikl v letech 1726 až 1734 přestavbou staršího objektu podle návrhu architekta Johanna Lucase von Hildebrandta, jednoho z předních tvůrců středoevropského baroka. Díky své kompozici bývá někdy označován jako „malý moravský Mirabell“.

Jde o dvoupatrovou budovu obdélného půdorysu s mansardovou střechou. Hlavní průčelí je obráceno do parku a zdůrazněno pilastry, atikou s balustrádou a sochařskou výzdobou. Na štítu se objevují znaky Harrachů a Lichtenštejnů, tedy rodů spojených s výstavbou zámku.

Interiéry a areál

Uvnitř se dochovala řada reprezentativních prostor. Přízemí i první patro mají valené klenby s lunetami, ve druhém patře se nachází reprezentační sál. Výrazným prvkem je monumentální schodiště s balustrádou i neobvyklý komínový systém. Se sousedním kostelem Povýšení svatého Kříže, původně zámeckou kaplí z roku 1758, spojuje zámek krytá dřevěná chodba.

Zámecký park prošel dlouhým vývojem. Po úpadku ve druhé polovině 20. století byl po roce 2000 obnoven do podoby anglického parku z přelomu 19. a 20. století. Dnes je součástí areálu i replika dřevěné kuželny.

Od šlechtického odpočinku k osvícenské škole

Zámek nebyl určen jako hlavní rezidence, ale jako pohodlné letní a odpočinkové sídlo. Nejvýraznější stopu zde zanechala hraběnka Marie Walburga, která na zámku založila vzdělávací ústav typu filantropina. Škola byla na svou dobu mimořádná otevřeností vůči dětem různých stavů, vyznání i jazyků. Právě zde získal základy vzdělání také František Palacký.

V dalších desetiletích se majitelé střídali, až zámek přešel do rukou rodiny Bauerů. Druhá světová válka a poválečné roky však znamenaly těžký zásah do interiérů i sbírek. Obnova po roce 1999 vrátila Kunínu důstojnost i veřejnou přístupnost.