Zámek Kelč Audioprůvodce

Od tvrze k renesančnímu zámku

Na místě dnešního zámku stála patrně po polovině 15. století gotická tvrz. V 80. a 90. letech 16. století ji nechal olomoucký biskup Stanislav Pavlovský z Pavlovic přestavět na rozsáhlé renesanční sídlo. Na stavbě se podílel italský stavitel Jakub Vlach a kameníci z Kroměříže. V úpravách pokračoval také Pavlovského nástupce František z Ditrichštejna. Za jeho působení vznikla domácí kaple a zřejmě také jižní křídlo.

Správní sídlo a válečné škody

Zámek se nestal trvalou rezidencí olomouckých biskupů. Sloužil především jako sídlo správy kelečského panství. Během třicetileté války byl několikrát vyrabován a naposledy jej v březnu 1647 poškodili švédští vojáci. Obnova přišla až za biskupa Karla II. z Lichtenštejna-Kastelkornu. V letech 1666 až 1668 získala věž novou podobu, interiéry nové klenby, omítky, štukovou výzdobu, kamna, okna i dveře.

Proměny využití

V 18. století zámek postihl požár. Později se prováděly už jen nejnutnější opravy a po přesunutí správy velkostatku do Všechovic v roce 1905 objekt zůstal opuštěný. Roku 1925 byl přestavěn na ústav pro děti s duševním onemocněním. Od roku 1951 zde sídlí odborné učiliště. Areál je kulturní památkou od roku 1958.

Stavba a nádvoří

Volně stojící budova má tři křídla a dvě poschodí. Spolu s jižní hospodářskou přístavbou obklopuje obdélníkové nádvoří. Nejvýraznější částí je šestipatrová hranolová věž se schodištěm, kterou zesilují mohutné pískovcové opěráky. Nádvorní fasády zdobí bosáž, tedy plastické členění zdiva v přízemí. Některá okna prvního patra jsou osazena v místech starších zazděných arkád. V interiéru se dochovaly valené klenby s výsečemi.