Zámek Kelč Audioprůvodce

Historie a význam

Zámek Kelč stojí na místě starší gotické tvrze, která vznikla patrně po polovině 15. století. V závěru 16. století prošlo sídlo zásadní přestavbou na renesanční zámek. Nákladnou úpravu podpořil olomoucký biskup Stanislav Pavlovský z Pavlovic, který do Kelče povolal italského stavitele Jakuba Vlacha a také kroměřížské kameníky. Na přestavbě pokračoval i jeho nástupce František z Ditrichštejna.

Zámek však nesloužil jako trvalá rezidence biskupů. Byl především správním centrem kelečského panství, odkud se řídil hospodářský provoz, výběr dávek i chod vrchnostenského dvora. Třicetiletá válka objekt těžce poškodila a interiéry byly opakovaně vyrabovány, naposledy švédskými vojsky v roce 1647.

Podoba areálu

Dnešní areál tvoří volně stojící trojkřídlá budova se dvěma podlažími a jižní hospodářská přístavba, které vymezují obdélné nádvoří. Dominantou je šestipatrová hranolová věž se schodištěm, vystupující z východního křídla. Na nádvoří se dochovala bosáž přízemí, jednoduché kamenné šambrány oken i stopy po zazděných arkádách.

V barokní etapě v letech 1666 až 1668 získal zámek nové klenby, omítky, štukovou výzdobu i další vybavení. Přesto se ani tehdy nestal plnohodnotným biskupským sídlem. Později vyhořel v roce 1742 a po přesunu správy velkostatku do Všechovic roku 1905 začal chátrat.

Současnost

Ve dvacátém století se objekt dočkal záchrany. Od roku 1925 sloužil jako zařízení pro duševně nemocné děti a od roku 1951 je sídlem odborného učiliště. Od roku 1958 je chráněn jako kulturní památka. Zámek Kelč tak dnes představuje cennou ukázku sídla, které v sobě spojuje gotický původ, renesanční ambici i barokní obnovu.