Zámek Keila-Joa Audioprůvodce

Zámek u řeky Keila

Zámek Keila-Joa, známý také pod německým názvem Schloss Fall, stojí na místě, kde se zámecké sídlo připomíná už od 17. století. Současná podoba vznikla v letech 1831–1833 podle návrhu petrohradského architekta Andreje Stackenschneidera. Patří k nejranějším příkladům neogotické architektury v Estonsku a je úzce spjata s rodinou hraběte Alexandra von Benckendorffa.

Stavba byla koncipována jako reprezentativní venkovské sídlo v krajině formované řekou Keila a blízkostí vodopádů. Neogotika zde neznamenala jen dekoraci, ale i výraz společenského postavení a kulturní orientace tehdejší šlechty na romantizující historické formy. V interiérech i okolí se odrážel způsob života aristokratické elity v době ruského impéria, kdy podobná sídla sloužila nejen k bydlení, ale také k přijímání hostů a k reprezentaci.

V průběhu císařských let zde pobývala řada významných osobností, mimo jiné členové ruské carské rodiny, sopranistka Henriette Sontag nebo skladatel Alexej Lvov. Po vzniku samostatného Estonska získal objekt nové využití, mezi lety 1927 a 1940 jej používalo ministerstvo zahraničních věcí. Za sovětské okupace přešel do rukou Rudé armády, což je pro mnoho šlechtických sídel ve střední a východní Evropě typický osud dvacátého století.

Dnešní návštěvník tu nevidí jen zámek, ale i svědectví o proměnách moci, vlastnictví a funkce aristokratických rezidencí v pobaltském prostoru.