Zámek Hustopeče nad Bečvou Audioprůvodce

Renesanční sídlo na okraji městyse

Zámek Hustopeče nad Bečvou stojí na jižním okraji městyse, nedaleko silnice I/35 směrem na Valašské Meziříčí. Jde o výraznou renesanční stavbu, která vznikla přestavbou starší tvrze na konci 16. století. Dnešní podoba je výsledkem několika stavebních etap, a proto tu vedle renesančních prvků najdeme také zásahy barokní a pozdější úpravy.

Architektura a stavební vývoj

Jádro zámku tvoří čtyřkřídlá dispozice s pravoúhlým nádvořím. Na třech stranách se zachovaly lehké arkády s jónskými hlavicemi a bohatou reliéfní výzdobou, na fasádách jsou patrná psaníčková sgrafita. Významnou roli při stavbě sehráli italští kameníci a stavitelé usazení ve Valašském Meziříčí. Pozdější severní křídlo doplnilo uzavřený celek po roce 1740, kdy proběhla také barokní úprava střechy, schodiště i kaple v přízemí západního traktu.

Majitelé a proměny sídla

Hustopeče jsou doloženy už v roce 1349, ale samotná tvrz vznikla patrně až v šestnáctém století. Kolem roku 1580 zahájil Karel ze Žerotína s manželkou Johankou Černčickou z Kácova přestavbu na reprezentativní zámek. Po roce 1617 přešel majetek na Viléma Bedřicha ze Žerotína, účastníka stavovského povstání. V dalších staletích se majitelé často střídali a objekt sloužil spíše správě panství než velkolepému bydlení. Od roku 1799 jej držel rod Baillou, který zde v devatenáctém století zavedl vzorné hospodářství.

Dnes zámek připomíná proměny šlechtického sídla od renesance přes baroko až po novodobé zásahy. Jeho historie zároveň ukazuje, jak se měnila funkce panských rezidencí v krajině severní Moravy.