Zámek Chudenice Audioprůvodce
Audio výlet
Chystáte se sem? Objevte další místa v okolí.
Získejte kompletní audiovýklad, mapu a doporučené pokračování výletu. Nemusíte znovu hledat, kam jít po návštěvě tohoto místa.
Chudenický zámek a jeho proměny
Zámek v Chudenicích patří k památkám, na nichž je dobře čitelný dlouhý vývoj od středověké tvrze k pohodlnějšímu šlechtickému sídlu. Areál vznikl na majetku rodu Černínů, kteří se po Chudenicích psali už od konce 13. století. Nejstarší tvrz zde stála ve 14. století a postupně byla přestavována podle měnících se nároků šlechty i správy panství.
V 16. století získal objekt renesanční podobu, později následovaly barokní úpravy. Současný vzhled je však především výsledkem klasicistní přestavby z konce 18. století, kdy už zámek nesloužil jako reprezentativní rodové sídlo, ale spíše jako správní a obytné zázemí panství. To odpovídalo širšímu vývoji venkovských šlechtických statků v českých zemích.
Co si na místě všimnout
Dochovaná architektura ukazuje pravidelný půdorys s okrouhlými baštami v nárožích, tedy připomínku starší obranné funkce. Z renesanční etapy se uvnitř zachoval takzvaný Andělský pokoj s klenbou kolem roku 1600. Východní křídlo má klasicistní průčelí s plochými rizality a trojúhelníkovými štíty. Součástí chráněného areálu je také hradba bývalé tvrze a zámecký pivovar.
Po roce 1948 získal objekt nové veřejné využití a stal se sídlem muzejních expozic. Dnes je zámecký areál chráněn jako kulturní památka České republiky a představuje cenný doklad proměn šlechtického bydlení i správy panství v západních Čechách.
Doporučená trasa
Pokračujte v audio výletu po okolí
Zámek Chudenice a další zajímavá místa poblíž v jednom přehledném výletu.
Poloha na mapě
Lidé po tomto místě pokračují sem
Vyberte si další zastávku, pusťte ukázku a pokračujte v objevování okolí.
Zdroje a licence
Zdrojem informací je Wikipedia:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Chudenice (zámek)
.
Původní text je dostupný pod licencí
CC BY-SA 4.0
.
Text byl redakčně upraven pro VoiceTour.
Foto: Jik jik, Wikimedia Commons. Licence: CC BY-SA 3.0.