Úvalský železniční viadukt Audioprůvodce

Úvalský železniční viadukt

Úvalský železniční viadukt, známý také jako Devět kanálů, patří k nejvýraznějším technickým památkám rané železniční éry v Čechách. Byl dokončen roku 1844 na trati Praha – Česká Třebová, tedy v době, kdy se železnice stala jedním z hlavních nástrojů hospodářské modernizace habsburské monarchie.

Most je dlouhý přibližně 135 metrů, má výšku kolem 13 metrů a překlenuje údolí říčky Výmoly v mírném oblouku. Zděná konstrukce je z pískovcových a žulových kvádrů, což odpovídá tehdejší praxi, kdy se na významných tratích uplatňovalo masivní kamenné zdivo s důrazem na trvanlivost. Úsek mezi Pardubicemi a Prahou vedl pod dohledem vrchního inženýra Jana Pernera, jedné z klíčových osobností české železniční historie.

Stavba proběhla mimořádně rychle, během sedmi měsíců. Už tehdy šlo o technicky náročný projekt, protože dolní stavba byla zakládána v jílovitém podloží pomocí pilot a dřevěného roštu. Viadukt se stal nejen součástí provozované dráhy, ale i symbolem toho, jak rychle se krajina v polovině 19. století přizpůsobovala novému dopravnímu systému.

V letech 1953 až 1954 přibyl v těsném sousedství tvarově shodný železobetonový most pro rozšíření trati o třetí kolej. Původní kamenný viadukt byl později rekonstruován a v roce 2008 prohlášen kulturní památkou. Dnes připomíná nejen technickou dovednost své doby, ale i dlouhou kontinuitu železniční dopravy v údolí Výmoly.