Tvrz Zvíkov Audioprůvodce

Pozdně gotická tvrz s mimořádně zachovanou hmotou

Tvrz Zvíkov stojí ve stejnojmenné obci na Českobudějovicku a patří k velmi vzácným dochovaným kamenným sídlům tohoto typu v Čechách. Od roku 1963 je chráněna jako kulturní památka České republiky. Dnešní podoba je výsledkem dlouhého vývoje, během něhož se z panského sídla stala hospodářská budova a později sýpka.

Stavba má mírně obdélný půdorys a je provedena z neomítnutého kamenného zdiva. Původně byla dvoupatrová, dnes má už jen jedno patro. Právě tato stavební střídmost je pro pozdně gotické venkovské tvrze příznačná. Nešlo o reprezentativní rezidenci v městském smyslu, ale o praktické sídlo drobné šlechty, které mělo chránit majetek i správu panství.

Od šlechtického sídla k hospodářskému objektu

Podle tradice bývá založení kladeno do roku 1406, kdy mohl být zakladatelem příběnický purkrabí Jan Ježek ze Zvíkovce. Stylově však stavba odpovídá spíše jagellonské gotice patnáctého až šestnáctého století. V té době byl majitelem Jiřík Majnuš z Březnice, později Petr IV. z Rožmberka a od roku 1519 také Eliška z Březnice. Někdy mezi lety 1539 až 1551 získal tvrz Ondřej Ungnad ze Suneku a její význam jako šlechtického sídla tím skončil.

Za třicetileté války byla tvrz roku 1622 vypálena. Plenění zasáhlo i okolní usedlosti, z patnácti statků se zachovaly pouze dva. Už roku 1628 je tvrz uváděna jako pustá. V osmnáctém století přešla do dědičného nájmu Jakubu Tvrzákovi a Pavlu Košťálovi, přičemž Jakub Tvrzák zde skutečně bydlel. Kolem poloviny osmnáctého století byla stavba snížena o patro a nově zastřešena.

Dnes je Zvíkov cenným svědkem proměn venkovské šlechty, válečných škod i pozdějšího hospodářského využití. Přestože není veřejnosti přístupný, jeho dochované kamenné zdivo připomíná dobu, kdy podobné tvrze tvořily základ místní správy i obrany.