Továrna Fagus Audioprůvodce

Průmyslová stavba, která změnila architekturu

Továrna Fagus v Alfeldu v Dolním Sasku vyráběla kopyta, tedy formy používané při výrobě obuvi. Její hlavní budova patří k nejvlivnějším dílům rané moderní architektury. Majitel firmy Carl Benscheidt ji nechal vybudovat po založení podniku v roce 1910. Chtěl, aby nová továrna zřetelně ukázala rozchod s jeho dosavadním zaměstnavatelem i se starším pojetím průmyslové architektury.

Sklo, cihla a otevřené nároží

Stavba vznikala v letech 1911 až 1913 podle původního plánu Eduarda Wernera, ale její fasády navrhli Walter Gropius a Adolf Meyer. Úzké cihlové pilíře ustupují za velké plochy skla a nároží zůstávají bez viditelné opory. Budova proto působí lehce a otevřeně, přestože jde o tovární areál. Spodní část všech hlavních objektů tvoří tmavé cihly, nad nimi převládají cihly žluté a ocelové rámy oken.

Nejdůležitější pohled směřoval k železnici. Benscheidt počítal s tím, že fasádu budou vnímat cestující z projíždějících vlaků, a bral ji jako trvalou reklamu firmy. Areál byl v roce 1913 rozšířen téměř na dvojnásobek. Po první světové válce vznikly menší budovy, vrátnice, ohradní zeď i interiéry hlavní budovy. Na jejich návrzích spolupracovali také pedagogové a studenti Bauhausu.

Areál zahrnuje hlavní kancelářskou budovu, výrobní halu, sklad a několik menších objektů. Od roku 2011 je Továrna Fagus zapsána na Seznamu světového dědictví UNESCO pro svůj mimořádný vliv na vývoj moderní architektury.