Šternberský palác Audioprůvodce

Šternberský palác na Hradčanském náměstí

Šternberský palác patří k nejvýznamnějším světským stavbám raného vrcholného baroka v Čechách. Stojí na okraji Jeleního příkopu, poněkud stranou hlavního prostoru Hradčanského náměstí, a jeho poloha dobře připomíná, že šlo o reprezentativní městské sídlo šlechty v bezprostřední blízkosti Pražského hradu.

Na místě původně stával renesanční palác Lobkoviců, později zde sídlili i Fürstenbergové a Schwarzenbergové. Po získání majetku Šternberky v roce 1690 a přikoupení sousedního Sasko-lauenburského paláce začala v roce 1698 výstavba nového sídla. Dokončena byla roku 1707. Přestože se neuskutečnily všechny původní záměry, vznikla stavba mimořádné umělecké úrovně.

Proměny v 19. a 20. století

V roce 1811 palác koupila Společnost vlasteneckých přátel umění. Ta zde později umístila sbírky Národního muzea a v letech 1835 až 1842 doplnila jižní křídlo v duchu pozdního klasicismu podle projektu Jana Novotného. V paláci pracovali i významní představitelé české vědy a kultury, například Pavel Josef Šafařík, Karel Bořivoj Presl nebo Václav Hanka.

Od roku 1871 zde fungoval ústav Ernestinum, první zařízení svého druhu v Rakousku-Uhersku určené pro mentálně postižené. Ve dvacátém století objekt využívala armáda a po roce 1947 přešel do majetku Národní galerie. Dnes zde sídlí stálá expozice evropského malířství.