Podzemní město Derinkuyu Audioprůvodce

Město ukryté pod Derinkuyu

Derinkuyu, dříve známé jako Malakopi, je největší odkryté podzemní město v Turecku. Leží pod dnešním městem v Kappadokii a sahá přibližně do hloubky 85 metrů. Jeho jméno znamená „hluboká studna“ a připomíná šachty, které zásobovaly vodou podzemní sídlo i město na povrchu.

Komplex vznikal ve snadno opracovatelném tufovém podloží, tedy hornině ze zpevněného sopečného popela. První prostory mohli vyhloubit Frýgové v 8. až 7. století před naším letopočtem. V pozdně římské a byzantské době se z původních jeskynních obydlí vyvinulo rozsáhlé vícepatrové útočiště s kaplemi a řeckými nápisy.

Prostor pro tisíce lidí

Derinkuyu mohlo pojmout až 20 000 obyvatel spolu s dobytkem a zásobami. Pod zemí byly stáje, sklady, sklepy, jídelny, lisy na víno a olej i kuchyně s pecemi tandoor, které se v kappadockých vesnicích používají dodnes. Ve druhém podlaží se nachází prostorná síň s valenou klenbou. Patrně sloužila jako náboženská škola, zatímco menší místnosti vedle ní byly učebnami.

Obranu zajišťovaly mohutné kamenné dveře, které se daly zevnitř odvalit do průchodů. Každé podlaží šlo uzavřít zvlášť. Systém větracích šachet přiváděl vzduch do obytných místností. Jedna centrální šachta hluboká 55 metrů sloužila také jako studna.

Podzemní město chránilo místní křesťany zejména během arabsko-byzantských válek mezi lety 780 a 1180. S nedalekým Kaymakli jej spojovaly tunely dlouhé asi 8 až 9 kilometrů. Po výměně obyvatelstva mezi Řeckem a Tureckem v roce 1923 zůstalo opuštěné. Znovu bylo objeveno roku 1963 při opravě domu, kdy místní obyvatel prorazil sklepní zeď do neznámé místnosti.