Pietà Rondanini Audioprůvodce

Michelangelova poslední Pietà

Pietà Rondanini je nedokončené mramorové sousoší Michelangela Buonarrotiho vysoké 195 centimetrů. Umělec na něm pracoval v několika fázích od let 1552–1553 až téměř do své smrti roku 1564. Od 2. května 2015 je vystaveno v samostatném muzeu v bývalém Španělském špitále na nádvoří Cortile delle Armi milánského hradu Castello Sforzesco.

Michelangelo chtěl v závěru života vytvořit Pietu pro vlastní hrob. Předchozí sousoší, dnes nazývané Pietà Bandini, se při práci poškodilo kvůli vadě mramoru. Nové dílo nejprve patrně tvořila pouze Panna Maria, která zezadu podpírá Krista pod pažemi. Kolem roku 1554 však sochař celou kompozici radikálně změnil. Z původního těla Panny Marie vytesal novou postavu Krista a z části dřívějšího Kristova těla vytvořil novou Marii.

Nedokončená podoba

Na soše se setkávají dokončené a jen načaté části. K dřívější verzi patří pravá Kristova paže, odlomená nad loktem, jeho pokrčené nohy a stopy původního natočení Mariiny tváře. Pozdější úpravy představují novou Mariinu tvář a tělo, velmi štíhlý Kristův trup i jeho hlavu. V inventáři po Michelangelově smrti bylo dílo popsáno jako načatá, hrubě opracovaná a nedokončená socha Krista a postavy nad ním.

Kompozice je neobvykle svislá. Kristovo tělo se lehce naklání dopředu a přiléhá k Marii tak těsně, že obě postavy téměř splývají. Matka syna pevně nedrží, jeho tělo jí naopak zdánlivě sklouzává mezi rukama. Při pohledu ze strany se celé sousoší sklání kupředu, ale zároveň míří vzhůru.

Cesta do Milána

Roku 1744 dílo koupili markýzové Rondaniniové, podle nichž nese dnešní jméno. V roce 1952 je pro milánské městské sbírky získala obec Milán. Restaurátorský zásah dokončený v roce 2004 odstranil ze sochy i podstavce starší nánosy laků, tmelů a malt. Průzkum zároveň vyloučil, že takzvaný Borgheseho fragment, hlava Krista nalezená v Římě ve 20. století, pochází ze stejného bloku mramoru jako Pietà Rondanini.