Památník Tomáše Bati Audioprůvodce

Ikona baťovského Zlína

Památník Tomáše Bati patří k nejcennějším stavbám zlínského funkcionalismu a zároveň k vrcholům tzv. baťovské architektury. Navrhl jej František Lýdie Gahura a veřejnosti byl otevřen v roce 1933, tedy rok po smrti Tomáše Bati. Stavba vznikla jako výrazná urbanistická dominanta v ose stoupajícího parku nad městem.

Architektura a význam

Objekt je založen na jednoduchém, ale mimořádně promyšleném principu. Tvoří jej železobetonový skelet o modulech 6,15 × 6,15 metru a lehký plášť ze skla. Vnitřní prostor působil jako moderní sakrální či reprezentační rámec pro hlavní exponát, letoun Junkers F 13, v němž Tomáš Baťa zahynul při letecké nehodě v roce 1932. Památník tak nebyl jen vzpomínkou na průmyslníka, ale i manifestem moderního města, které Baťův podnik formoval.

Proměny ve 20. století

Za druhé světové války byl objekt poškozen bombardováním v listopadu 1944. Po válce se zde obnovila kulturní činnost a v letech 1954 až 1955 prošel stavbou přestavbou podle Eduarda Staši. Následně sloužil více než půl století filharmonii i galerii. V roce 1985 byl zapsán mezi kulturní památky.

Obnova mezi lety 2016 až 2019 se snažila vrátit památníku původní podobu i ideový význam. Dnes je znovu čitelný jako mimořádný doklad meziválečné architektury i ambicí Zlína, který se ve třicátých letech měnil v moderní průmyslové město evropského významu.