Palác Věžníků Audioprůvodce

Palác s dlouhou stavební historií

Palác Věžníků v Thunovské ulici na Malé Straně patří k domům, na nichž je dobře čitelný vývoj pražské městské rezidence od středověku po baroko. Na jeho místě stával původně měšťanský dům, který byl v letech 1485 až 1495 přestavěn pozdně goticky a před rokem 1580 upraven renesančně. Současná podoba vznikla po roce 1670, kdy zde Isabela Švihovská ze Salmu nechala vybudovat palác se zahradou ve svahu pod Pražským hradem.

Barokní přestavba a dnešní podoba

Rozhodující proměna přišla po roce 1720 za Ludvika Josefa Hartiga. Tehdy palác získal nynější barokní podobu, patrně podle návrhu Františka Ignáce Prée nebo Františka Maxmiliána Kaňky. Stavba je trojkřídlá, s vnitřním dvorem, a uliční průčelí má sedm os a kamenný portál. Dvorní fasády doplňují pavlače na kamenných krakorcích, což je řešení typické pro městské paláce, které musely spojit reprezentaci s praktickým provozem.

Zahrada a pozdější osudy

K paláci původně náležela i zahrada, v níž byl zřízen barokní hudební pavilon. V sousedství stál objekt čp. 183/18, který byl ve dvacátém století přestavěn pro německé velvyslanectví a později sloužil Československému červenému kříži. Po roce 1990 přešly oba domy do soukromého vlastnictví, zatímco Hartigovská zahrada se stala součástí areálu zahrad Pražského hradu. Palác je dnes chráněn jako kulturní památka České republiky a připomíná proměny Malé Strany v sídelní čtvrť šlechty i úřednických elit.