Palác Kinských Audioprůvodce

Palác na východní straně Staroměstského náměstí

Palác Kinských patří k nejvýraznějším světským stavbám Starého Města. Stojí na místě, kde se ve středověku nacházely dva starší domy, jejichž zbytky jsou dodnes dochovány v podzemí. Současná podoba vznikla v letech 1755 až 1765 pro hraběte Jana Arnošta z Goltze. Na projektu se podílely starší plány Kiliána Ignáce Dientzenhofera a stavbu vedl Anselmo Lurago.

Fasáda je typickým příkladem vrcholného rokoka v Praze. Bohatá štuková výzdoba, monumentální portály i sochařská dekorace vytvářejí reprezentativní městský palác, který měl ukázat společenské postavení objednavatele. Na atikách stojí sochy antických božstev od Ignáce Františka Platzera, tedy jednoho z nejvýznamnějších sochařů své doby.

Proměny v držení rodu Kinských

Po roce 1768 palác koupil Rudolf Kinský a objekt byl postupně upravován podle měnících se nároků aristokratického bydlení. Interiéry dostaly klasicistní podobu a později byl připojen druhý dvůr s empírovými křídly podle Josefa Krannera. V roce 1835 přibyl další dům směrem do Týnské uličky a palác se tak rozrostl do dnešní urbanisticky složité podoby.

Budova je cenná nejen architekturou, ale i dějinami svých obyvatel a institucí. Narodila se zde Bertha Kinská von Suttnerová, pozdější nositelka Nobelovy ceny za mír. Koncem devatenáctého století tu sídlilo německé gymnázium, které navštěvoval také Franz Kafka. V meziválečném období zde působilo polské vyslanectví.

Do dějin se palác zapsal i po únoru 1948, kdy byl využit pro komunistickou propagandu. Později zde sídlila sbírka grafiky Národní galerie a objekt získal statut kulturní památky. Dnes připomíná několik vrstev pražských dějin, od středověké zástavby přes aristokratickou reprezentaci až po moderní politické zvraty.