Palác Aljafería Audioprůvodce

Palác mezi islámským dvorem a aragonským parlamentem

Aljafería v Zaragoze vznikla v letech 1065 až 1081 jako opevněné sídlo krále al-Muqtadira z dynastie Banu Hud. Panovník jí říkal Qasr al-Surur, Palác radosti. Stavba patří k nejcennějším dochovaným památkám taifského období, kdy po rozpadu cordóbského chalífátu existovaly na Pyrenejském poloostrově samostatné muslimské státy.

Původní palác měl obdélný půdorys a chránilo jej šestnáct půlkruhových věží. Uvnitř se kolem nádvoří Santa Isabel soustředily reprezentační sály, obytné prostory a soukromá královská mešita. Její mihráb, výklenek ukazující směr k Mekce, se dochoval dodnes. Nejvýznamnějším prostorem byl Zlatý sál, určený pro audience a přijetí vyslanců. Palácová výzdoba spojovala proplétané oblouky, štukové rostlinné vzory a nápisy. Původně byla výrazně barevná, s červenými a modrými plochami a zlacenými reliéfy.

Stavba, která se stále proměňovala

Nejstarší částí areálu je věž Trubadúra, obranná věž z konce 9. nebo z druhé poloviny 10. století. Po křesťanském dobytí Zaragozy roku 1118 se palác stal sídlem aragonských králů. Petr IV. Obřadný jej ve 14. století rozšířil a nechal zde vybudovat kostel svatého Martina. Roku 1492 vznikl nad severním křídlem palác Katolických králů s velkým trůnním sálem a bohatě zdobenými dřevěnými stropy.

Od konce 16. století se Aljafería změnila ve vojenskou pevnost a později v kasárna. Poškození napravovaly rozsáhlé restaurátorské práce ve 20. století. Od roku 1998 zde sídlí Cortes de Aragón, parlament autonomního společenství Aragonie. Mudejarské části paláce jsou od roku 1986 součástí památky UNESCO Architektura mudéjaru v Aragonii.