Mauzoleum v Halikarnásu Audioprůvodce

Hrobka, která dala jméno mauzoleím

Mauzoleum v Halikarnássu stálo v dnešním tureckém Bodrumu a patřilo mezi sedm divů starověkého světa. Vznikalo mezi lety 353 a 351 př. n. l. jako pohřební stavba pro kárského vládce Mauzola, perského satrapu, a jeho sestru i manželku Artemísii II. Právě podle Mauzolova jména se dodnes nazývají velké nadzemní hrobky mauzolea.

Stavba vyrůstala na vyvýšeném místě nad přístavem. Navrhli ji řečtí architekti Satyros z Paru a Pýtheos z Priény. Spojovala podobu monumentální hrobky a řeckého chrámu. Dosahovala přibližně 45 metrů, měla sloupový ochoz, reliéfy a stupňovitou pyramidu. Na jejím vrcholu stál mramorový čtyřspřežný vůz s postavami Mauzola a Artemísie.

Výzdoba patřila k hlavnímu důvodu její proslulosti. Na čtyřech stranách pracovali významní řečtí sochaři Leochares, Bryaxis, Skopás a Timotheos. Reliéfy zobrazovaly mimo jiné boj Řeků s Amazonkami a zápas Kentaurů s Lapithy. V areálu byly desítky volně stojících soch lidí, bohů, koní i lvů.

Od zázraku k ruině

Mauzoleum přečkalo pád města do rukou Alexandra Velikého i útoky pirátů. Postupně je však poškodila zemětřesení, která zničila sloupy i střechu. Když johanité opevňovali Bodrumský hrad, použili kameny z trosek jako stavební materiál. V jeho zdech jsou dodnes vidět opracované mramorové bloky. Na původním místě zůstaly základy a malé muzeum, zatímco mnoho dochovaných sochařských fragmentů je uloženo v Britském muzeu v Londýně.