Lugská hradba Audioprůvodce

Římské opevnění kolem celého historického centra

Hradby v galicijském městě Lugo vznikaly přibližně mezi roky 260 a 325, kdy se tehdejší Lucus Augusti stal důležitým obchodním a komunikačním střediskem severu Pyrenejského poloostrova. Jde o mimořádně úplně zachovanou ukázku vojenské architektury římské říše na jejím západě.

Opevnění má podobu nepravidelné elipsy, měří 2 266 metrů a uzavírá plochu 33,4 hektaru. Zdi jsou vysoké zhruba 8 až 12 metrů, jejich průměrná tloušťka dosahuje 4,2 metru a místy až 7 metrů. Vnější plášť tvoří břidlicové desky, věže a brány zpevňovaly především žulové bloky. Uvnitř je směs zeminy, kamení a malty.

Věže, příkop a cesta po koruně zdi

Hradby měly původně 85 věží, z nichž se zachovalo 71. Většina měla půlkruhový půdorys. Jejich rozmístění bránilo vzniku míst, která by obránci neviděli. Jedinou výraznější připomínkou někdejších nástaveb je věž Mosqueira se zbytky velkých půlkruhově zakončených oken. Před hradbami se táhl příkop široký asi 20 metrů a hluboký 4 až 5 metrů. Nebyl souvislý, ale skládal se z navazujících úseků.

Po koruně zdi dnes vede pěší okruh široký přibližně 4,5 až 7 metrů. Hradba tak funguje jako vyvýšená městská promenáda. Původních pět římských bran doplnilo mezi lety 1853 a 1921 dalších pět průchodů. Nejstarší a nejméně změněná je Porta Miñá, římská brána směrem k řece Miño.

Hradby byly v roce 1921 prohlášeny národní památkou a 30. listopadu 2000 zapsány na seznam světového dědictví UNESCO.