Lovecký zámeček Jemčina Audioprůvodce

Lovecký zámeček v krajině Třeboňska

Lovecký zámeček Jemčina stojí nedaleko Novosedel nad Nežárkou, v krajině, která byla po staletí formována šlechtickým hospodařením, rybníkářstvím a lesním managementem. Dnešní podoba areálu souvisí především s rodem Černínů, kteří zde v osmnáctém století vybudovali reprezentativní sídlo určené pro lov a pobyt v přírodě.

Původně zde byl hřebčín založený roku 1673 hrabětem Janem Jáchymem Slavatou. Později se majetek dostal k Heřmanu Jakubu Černínovi a jeho potomek Prokop Vojtěch nechal na místě hospodářského zázemí vystavět lovecký zámeček. Na projektu se podílel architekt Anselmo Lurago, jeden z výrazných tvůrců barokní architektury v českých zemích.

Barokní sídlo a honitba

V letech 1757 až 1760 proběhly další úpravy stavby i zahrady. O něco později, mezi lety 1766 až 1770, byla přistavěna postranní křídla a vznikl čestný dvůr, který zdůraznil reprezentační charakter celého areálu. Zámeček tak odpovídal potřebám aristokratické společnosti osmnáctého století, pro niž byl lov nejen zábavou, ale také společenským rituálem a demonstrací postavení.

Nejcennější částí areálu je kaple svatého Jana Nepomuckého, vysoká devatenáct metrů. Její fresková výzdoba patří k nejhodnotnějším prvkům zámku. Na výzdobě se podílel štukatér Carlo Bossi a malíř Jan Quirin Jahn z Prahy, varhany zhotovil Josef Horák z Dačic. V roce 1772 doplnily příjezdovou cestu sochy svatého Šebestiána a svaté Tekly jako poděkování za ochranu před koňským morem.

Proměny v devatenáctém a dvacátém století

Roku 1790 byl zámeček i park upraven pro štvanice a parforsní hony. Obora byla rozdělena na pravidelnou síť alejí, což ukazuje na mimořádně promyšlené krajinářské řešení i náročnou organizaci tehdejšího provozu. Význam Jemčiny však postupně slábl, zejména po vichřici z roku 1822.

Po pozemkové reformě v roce 1923 přešel objekt na stát. Od roku 1950 jej využívala Československá armáda, která zde umístila raketovou základnu. Po roce 1991 se areál ocitl v nových majetkových poměrech a od roku 2019 je veřejnosti uzavřen. Přesto zůstává Jemčina důležitým dokladem šlechtické lovecké kultury i pozdějšího vojenského využití historických staveb.