Lindská akropole Audioprůvodce

Svatyně nad lindoským přístavem

Akropole v Lindosu se zvedá na strmé skále vysoké 116 metrů nad tradičním sídlem Lindos na ostrově Rhodos. Místo bylo osídlené nepřetržitě po staletí a jeho stavby zachycují dlouhý vývoj od archaického Řecka až po dobu johanitů mezi 14. a 16. stoletím.

Středem antické akropole byla svatyně Athény Lindské. Tradice její založení připisuje Danaovi, který měl po útěku z Egypta přistát v Lindosu se svými dcerami. Jisté je, že svatyně stála už v 6. století př. n. l., kdy ji nechal obnovit lindský tyran Kleobúlos, řazený mezi sedm mudrců starověku. Po požáru kolem roku 342 př. n. l. vznikl dórský chrám Athény, jehož části jsou patrné dodnes.

Od antického kultu k pevnosti

Ve vrcholném klasickém a helénistickém období měla Athéna Lindská věhlas po celém řeckém světě. Dary jí věnovali Alexandr Veliký, Ptolemaios Sótér, Pyrrhos i Filip V. Akropoli tehdy doplnila monumentální propylea, sloupořadí a hradba. U paty areálu se dochoval reliéf trihemiolie, typu antické válečné lodi, z 2. století př. n. l.

Římské a byzantské úpravy pokračovaly i v dalších staletích. Kostel svatého Jana z 13. až 14. století pravděpodobně stojí na pozůstatcích křesťanského kostela z 5. století. Konečnou podobu daly vrcholu johanité. Opravili a rozšířili starší byzantské opevnění a vytvořili hrad, který byl po pevnosti ve městě Rhodos jejich nejsilnějším na ostrově. Archeologický výzkum zde na počátku 20. století prováděli dánští badatelé Kinch a Blinkenberg. Na jejich práci navázali Italové a od roku 1948 řecká archeologická služba.