Kopalna soli Wieliczka Audioprůvodce

Sůl vzniklá z dávného moře

Solný důl Wieliczka leží nedaleko Krakova a patří k nejstarším solným dolům v Evropě. Zdejší sůl vznikla v miocénu asi před 14 miliony let, když se uzavíralo a vysychalo moře Paratethys. Ložisko je přibližně 10 kilometrů dlouhé a v některých místech sahá do hloubky okolo 400 metrů.

Od solanky k hlubinnému dolu

Lidé zde nejprve získávali sůl odpařováním přirozeně vytékající solanky. Archeologické nálezy dokládají tuto činnost už ve středním neolitu, kolem 3. tisíciletí př. n. l. Na přelomu 12. a 13. století začali kopat hlubší studny, z nichž se postupně staly důlní šachty a chodby. Od 13. století tvořila Wieliczka spolu s Bochnií krakovské solné závody.

Důl má 9 úrovní, nejhlubší leží 327 metrů pod zemí. Chodby, šachty, komory a podzemní jezera vytvářejí síť delší než 300 kilometrů. Těžba zde skončila 30. června 1996, podzemí však zůstalo přístupné návštěvníkům, muzeu i léčebným pobytům.

Kaple, stroje a podzemní sály

Turistická trasa vede asi 3 kilometry přes 20 komor v hloubkách od 64 do 135 metrů. Její nejznámější částí je kaple svaté Kingy, vytesaná v soli 101 metrů pod povrchem. Má solnou podlahu, reliéfy s biblickými výjevy a lustry z krystalů soli. Podzemní Muzeum krakovských solných závodů ukazuje nástroje, stroje i způsoby dopravy soli. V dole se dochovaly také rozsáhlé komory využívané pro koncerty a další akce.

Wieliczka byla zapsána do polského registru památek v roce 1976 a roku 1978 se dostala na první Seznam světového dědictví UNESCO.