Klášter San Marcos v Leónu Audioprůvodce

Od poutnického špitálu k renesančnímu klášteru

Klášter San Marcos stojí u řeky Bernesgy nedaleko historického centra Leónu. Jeho počátky sahají do 12. století, kdy infantka Sancha Raimúndez věnovala roku 1152 prostředky na skromný chrám a špitál pro poutníky putující do Santiaga de Compostela. Místo se stalo také hlavním sídlem Řádu svatého Jakuba v království León.

Středověká budova byla v 16. století ve špatném stavu, a proto ji nahradila velkolepá novostavba. Podíleli se na ní Juan de Orozco, Martín de Villarreal a Juan de Badajoz mladší. Kostel byl vysvěcen 3. června 1541. Stavba pokračovala s přestávkami až do roku 1679 a v letech 1711 až 1715 přibyla část směrem k řece s palácovou věží.

Platereskní fasáda a kostel

Hlavní průčelí patří k vrcholům španělské renesance a platereskního stylu, jehož jemná výzdoba připomíná práci zlatníka. Fasádu zdobí medailony s postavami antiky i španělských dějin, například s Herkulem, Juliem Caesarem, Cidem, Isabelou Kastilskou a Karlem V. Nad vstupem je reliéf svatého Jakuba jako vítěze v bitvě u Clavija.

Kostel má podobu pozdně gotické stavby z doby katolických králů. Jeho vstup rámují dvě nedokončené věže a uvnitř se otevírá prostorná loď s transeptem odděleným mříží. V ambitu se dochoval reliéf Narození od Juana de Juniho.

Proměnlivé využití

Po zrušení kláštera v roce 1836 budova sloužila mimo jiné jako věznice, škola, kasárna i sídlo úřadů. Za občanské války a v prvních poválečných letech zde fungoval koncentrační tábor pro republikánské vězně. Dnes je San Marcos zasvěceným kostelem, monumentální přílohou Muzea Leónu a od roku 1964 také pětihvězdičkovým státním hotelem Parador.