Jezuitský kostel sv. Michaela Audioprůvodce

Kostel, který ovlivnil barokní architekturu

Jezuitský kostel svatého Michaela stojí v pěší zóně mnichovské Neuhauser Strasse, mezi Marienplatzem a náměstím Stachus. Vznikl v letech 1583 až 1597 z podnětu bavorského vévody Viléma V., který zde vedle jezuitského kolegia chtěl vytvořit výrazné centrum katolické reformy v Bavorsku.

Stavba převzala řadu podnětů z římského Il Gesù, mateřského kostela jezuitů, mnichovský chrám jej však svou velikostí překonal. Patří k prvním velkým kostelům jižního Německa, které se odklonily od pozdně středověké tradice. Stal se vzorem pro více než 100 dalších církevních staveb v německy mluvících zemích.

Fasáda a interiér

Třípatrové průčelí spojuje podobu městské reprezentativní stavby s náboženským programem. Mezi vstupy stojí bronzový archanděl Michael od Huberta Gerharda z roku 1588, který kopím poráží satana. Nad ním jsou sochy panovníků považovaných za obránce křesťanství a ve štítu Kristus jako Spasitel světa.

Interiéru dominuje široká valená klenba. Původní klenba z let 1587–1588 byla až do válečného zničení druhou největší samonosnou valenou klenbou na světě. Kostel měří 78,20 metru na délku a 28,16 metru na výšku. Vysoký oltář navrhli Friedrich Sustris a Wendel Dietrich, oltářní obraz boje svatého Michaela s ďáblem namaloval Christoph Schwarz.

Válečné škody a pohřebiště Wittelsbachů

Bombardování v listopadu 1944 kostel těžce poškodilo a klenba se zřítila. Obnova proběhla v letech 1946–1948. V knížecí kryptě je dnes pohřbeno 36 příslušníků rodu Wittelsbachů, včetně krále Ludvíka II. a jeho bratra, krále Oty I. Kostel nadále slouží jezuitům jako institutní kostel, známý kázáním, zpovědní službou a chrámovou hudbou.