Janův hrad Audioprůvodce

Romantická hradní kulisa s praktickým využitím

Janův hrad, zvaný také Janohrad, patří k nejzajímavějším stavbám Lednicko-valtického areálu. Na první pohled působí jako středověká zřícenina, ve skutečnosti však jde o promyšlenou pseudogotickou stavbu z počátku 19. století. Vznikla v letech 1801 až 1808 jako součást lichtenštejnské krajinné kompozice a zároveň jako obyvatelný lovecký objekt.

Stavbu zahájil kníže Alois I. z Lichtenštejna, po jeho smrti ji dokončil jeho mladší bratr Jan Josef I. Projekt připravil architekt Josef Hardtmuth, známý také jako vynálezce tužky a autor nedalekého minaretu v Lednici. Stavba byla umístěna do lužního lesa na nestabilní podloží, které bylo nutné nejprve zpevnit dřevěnými trámy. Kameny byly přivezeny z velkomoravského hradiště Pohansko.

Janův hrad nebyl jen dekorací. Sloužil jako myslivna a lovecký zámeček, tedy jako praktické zázemí pro šlechtické hony a společenský život panství. Interiéry doplňovala iluzivní výmalba, štuková výzdoba i reprezentační místnosti určené pro hostiny a setkávání při loveckých slavnostech.

Dnes je památka ve vlastnictví České republiky a spravuje ji Národní památkový ústav. Díky poloze mezi Lednicí, Podivínem a Ladnou patří k vyhledávaným cílům pěších i lodních výletů v krajině, kterou Lichtenštejnové formovali jako reprezentativní šlechtické sídlo i krajinný park. Právě spojení romantické podoby, technicky náročného založení a skutečného provozu dělá z Janova hradu mimořádný doklad dobového vkusu i ambicí svého stavebníka.

V interiéru se dochovalo prostředí, které mělo návštěvníka přesvědčit, že vstupuje do starobylého hradu s dlouhou minulostí. Jenže tato minulost byla vytvořena teprve na počátku devatenáctého století a její význam je třeba číst v kontextu romantismu, šlechtické reprezentace a proměny krajiny kolem Lednice. Jak přesně se tato umělá ruina stala jedním z nejvýraznějších symbolů celého areálu, ukazuje další příběh stavby.