Humenský zámek Audioprůvodce

Humenský zámek

Humenský zámek, známý také jako Humenský kaštel, patří k nejrozsáhlejším zámeckým stavbám na Slovensku. Dnešní podoba je výsledkem dlouhého vývoje od středověkého sídla přes renesanční rezidenci až po novobarokní přestavbu z devatenáctého století. Zámek je dnes národní kulturní památkou a spolu s přilehlým parkem tvoří významný historický celek města.

Od vodního hradu k šlechtickému sídlu

Kořeny místa sahají nejspíše na přelom třináctého a čtrnáctého století, kdy zde mohl stát vodní hrad. První písemná zmínka o sídle pochází z roku 1449, kdy je uváděno jako kuria v souvislosti s bratríky a požárem. Významnou roli v dějinách objektu sehrál rod Drugetů, kterému král Karel Robert z Anjou daroval v roce 1317 mimo jiné i Humenné. Zámek se postupně stal reprezentativním centrem jejich panství.

Přestavby, dědictví a nová podoba

Po vymření posledního Drugeta Žigmunda v roce 1684 přešel majetek mezi další šlechtické rody a v osmnáctém století prošel největší stavební proměnou. Zásadní obrat nastal v roce 1819, kdy se zámek sňatkem Etelky Száparyové a Karla Andrássyho dostal do držení Andrášiovců. Ti nechali renesanční podobu přetvořit do novobarokní formy podle vzoru francouzských barokních zámků a založili také francouzský a anglický park.

Poškození za druhé světové války, požár v roce 1946 i poválečné využití pro školské účely znamenaly další zásahy do objektu. Od šedesátých let se však zámek začal systematicky obnovovat a od roku 1971 zde sídlí Vihorlatské muzeum. Návštěvník tak dnes sleduje nejen architekturu šlechtického sídla, ale i proměny jeho funkce v moderních dějinách regionu.