Horní harzský vodní regál Audioprůvodce

Voda pro hluboké harzské doly

Vodohospodářský systém Horního Harzu, německy Oberharzer Wasserregal, patří k největším dochovaným historickým systémům pro využití vody v hornictví. Od 16. do 19. století shromažďoval dešťovou a pramennou vodu, vedl ji k dolům a využíval její sílu k pohonu vodních kol. Ta poháněla hlavně čerpadla, která odváděla vodu z hlubokých šachet.

Název Wasserregal neoznačuje stavbu, ale historické právo. Panovník jím uděloval horníkům přednostní právo využívat místní vodu pro těžbu. V Horním Harzu se dobývalo především stříbro, dále měď, olovo, železo a od 19. století také zinek. Stříbro přitom tvořilo hlavní zdroj příjmů zdejších dolů.

Soustava nádrží, příkopů a štol

Celý systém zaujímá přibližně 200 kilometrů čtverečních v Dolním Sasku, hlavně v okolí Clausthal-Zellerfeldu, Hahnenklee, Sankt Andreasbergu a dalších horských sídel. Tvořilo jej celkem 143 umělých nádrží, asi 500 kilometrů příkopů a 30 kilometrů vodních tunelů. Připočítat lze i zhruba 100 kilometrů odvodňovacích štol.

Příkopy vedly téměř po vrstevnicích s nepatrným spádem. Vodu odváděly do výše položených nádrží, odkud mohla proudit přes několik vodních kol za sebou. Protože tehdejší hráze nemohly být vysoké, vznikaly místo velkých přehrad kaskády menších rybníků. Výjimečnou stavbou je akvadukt Sperberhai Dyke, dlouhý přes 900 metrů a vysoký 16 metrů.

Od dolů k památce

Po útlumu těžby sloužila část systému výrobě elektřiny. Dnes některé nádrže pomáhají se zásobováním pitnou vodou a s ochranou před povodněmi. Mnohé příkopy a rybníky lze poznat po značených vodních turistických trasách, v létě se v řadě nádrží také koupá. Od roku 2010 je systém součástí světového dědictví UNESCO společně s dolem Rammelsberg a historickým Goslarem.