Diokleciánův palác Audioprůvodce

Římský palác, z něhož vyrostl Split

Diokleciánův palác vznikl kolem roku 300 jako sídlo římského císaře Diokleciána po jeho odchodu z trůnu. Císař zde žil od roku 305 až do smrti v roce 316. Stavba stála v zátoce nedaleko Salony, tehdejšího hlavního města provincie Dalmácie. Její pozůstatky dnes tvoří podstatnou část historického centra Splitu, které je od roku 1979 zapsáno na seznamu světového dědictví UNESCO.

Palác jako opevněné město

Půdorys paláce připomíná římský vojenský tábor. Obvodové zdi měřily přibližně 175 až 181 metrů na šířku a 216 metrů na délku. Stavbu chránily hradby a věže, protože ležela několik kilometrů od Salony. Dvě hlavní ulice, cardo a decumanus, se křížily uprostřed areálu. Do paláce vedly čtyři brány: Zlatá na severu, Stříbrná na východě, Železná na západě a menší Bronzová brána od moře.

Severní část sloužila vojákům, služebnictvu a skladům. Jižní, honosnější část patřila císaři a jeho rodině. Její podzemní prostory nesly obytné sály nad nimi a zachovaly jejich původní rozvržení. Z Peristylu, sloupového nádvoří, vedla cesta k císařovým komnatám. Vedle něj stojí Diokleciánovo mauzoleum, dnes katedrála svatého Dujma. V západní části se dochoval malý chrám, dnes obvykle označovaný jako Jupiterův.

Palác jako živé město

Po pádu Salony našli lidé útočiště uvnitř hradeb a palác se postupně změnil ve Split. Ve středověku zaplnily římské prostory domy, uličky i paláce. Přibyl románský zvon katedrály, dřevěná vrata Andriji Buviny i gotické paláce. Antické hradby, římské sály a středověká zástavba tu proto netvoří oddělené památky, ale jeden stále obývaný celek.