Carnacké řady Audioprůvodce

Kamenné řady z neolitu

Megalitické řady v Carnaku na jihu Bretaně patří k nejrozsáhlejším a nejznámějším souborům vztyčených kamenů ve Francii. Tvoří je téměř 3 000 žulových menhirů, kamenné ohrady, mohyly pro jednotlivé pohřby a dolmeny, tedy hrobky určené více lidem. Vznikaly přibližně kolem roku 4500 př. n. l. a táhnou se mezi zálivem Plouharnel a řekou Trinité-sur-Mer v délce přes 4 kilometry.

Čtyři hlavní celky nesou jména Ménec, Kermario, Kerlescan a Petit Ménec. Kameny nejsou postaveny v přesně rovnoběžných řadách, ale jejich linie se sbíhají. Stavitelé využili terén: největší menhiry, často vyšší než 3 metry, stojí na vyvýšených místech, menší kameny v nižších polohách. Většina bloků pochází z místní žuly, která vystupuje přímo v okolní krajině.

Čtyři hlavní areály

Ménec měří 950 metrů, je široký asi 100 metrů a zahrnuje 1 050 menhirů v 11 řadách. Kermario, nejnavštěvovanější část, má 982 kamenů na délce 1 100 metrů. Nejlépe se dochoval Kerlescan se 300 menhiry ve 13 řadách a s obdélníkovou ohradou na mírném návrší. Dnes jednotlivé soubory odděluje vegetace, v otevřené neolitické krajině však mezi nimi existovala pohledová návaznost.

Kameny byly po staletí rozebírány jako stavební materiál. Od roku 1889 jsou hlavní řady chráněny jako historické památky. Kvůli poškozování vegetace a archeologického podloží byl od počátku 90. let omezen pohyb návštěvníků přímo mezi menhiry. V červenci 2025 byly megality Carnaku a břehů Morbihanského zálivu zapsány na seznam světového dědictví UNESCO.