Bazilika svatého Mikuláše v Bari Audioprůvodce

Poutní chrám svatého Mikuláše

Bazilika svatého Mikuláše v Bari stojí nedaleko moře v srdci starého města. Vznikla jako důstojné místo pro ostatky svatého Mikuláše, které roku 1087 přivezlo z maloasijské Myry 62 námořníků z Bari. Stavba začala už v červenci téhož roku na místě někdejšího paláce byzantského správce. Dne 1. října 1089 papež Urban II. uložil ostatky do krypty.

Kostel byl dokončen nejpozději roku 1197 a patří k nejvýraznějším stavbám apulského románského slohu. Jeho průčelí svírají dvě mohutné, nedokončeně působící zvonice. Tři portály, slepé oblouky, sdružená okna a jednoduchá rozeta vytvářejí strohou, pevnostní podobu. Část sochařské výzdoby pochází ze staršího paláce byzantského katapana. Na boční straně vyniká Portál lvů se dvěma lvy nesoucími sloupy, reliéfy žně a vinobraní i výjevem bitvy, který bývá spojován s artušovským cyklem.

Interiér a krypta

Trojlodní interiér nese dvanáct antických sloupů použitých z dřívějších staveb. V presbytáři stojí mramorový ciborium nad hlavním oltářem a také slavná katedra opata Eliáše. Její opěradlo podpírají plastiky lidských postav a na zadní straně jsou dvě lvice trhající muže. Pod kostelem se rozkládá krypta se 26 sloupy a románskými hlavicemi. Pod jejím hlavním oltářem spočívají ostatky svatého Mikuláše, zatímco jedna z bočních apsid slouží pravoslavné bohoslužbě.

Bazilika je proto důležitým místem setkávání katolíků a pravoslavných. Roku 1098 hostila koncil v Bari a roku 1968 ji papež Pavel VI. povýšil na pontifikální baziliku. Od roku 1951 o ni pečuje dominikánský řád.