Archeologický areál Itáliky Audioprůvodce

První římské město v Hispánii

Itálica leží v dnešním Santiponce, asi 7 kilometrů severně od Sevilly. Roku 206 př. n. l. zde Publius Cornelius Scipio Africanus usadil raněné vojáky po druhé punské válce. Osada vznikla na místě staršího turdetánského sídla, osídleného nejméně od 4. století př. n. l., a dostala jméno připomínající původ vojáků z Apeninského poloostrova.

Město Traiana a Hadriána

Na sklonku 1. století a ve 2. století n. l. prožila Itálica největší rozkvět. Narodili se zde císaři Traianus a Hadrián, později také Arcadius, syn Theodosia I. Hadrián městu udělil prestižní statut římské kolonie a podpořil rozsáhlou výstavbu severního rozšíření, známého jako nova urbs. Právě tato část tvoří hlavní jádro dnešního archeologického areálu.

Nejnápadnější stavbou je amfiteátr s kapacitou 25 000 diváků, jeden z největších v říši. Pod někdejší dřevěnou podlahou arény se dochoval servisní prostor pro gladiátorské zápasy a předvádění šelem. Areál zahrnuje i rozlehlé veřejné lázně, stavbu označovanou jako Traianeum a několik honosných domů s mozaikami.

Domy, lázně a dlouhé přežívání města

V Domě ptáků, Domě planetária nebo Domě Neptuna ukazují mozaiky každodenní kulturu i mytologii římské elity. Nové město začalo upadat už koncem 2. století a nebylo nikdy zcela dokončeno. Starší část však zůstala obývaná pod dnešním Santiponce i v pozdní antice a za Vizigótů. Král Leovigild dal roku 583 opravit městské hradby.

Ruiny byly po staletí rozebírány jako zdroj stavebního materiálu. Itálica získala ochranu jako národní památka roku 1912; její archeologická zóna byla jasně vymezena roku 2001.